Konrad Lorenz (1903-1989), proslulý rakouský přírodovědec a zakladatel etologie, nového směru v biologii, obdržel v roce 1973 Nobelovu cenu za značný přínos pro biologii i pro poznání člověka. Ve své stěžejní knize s provokujícím názvem, která byla vydána téhož roku, přináší objevné a nadčasově platné poznatky o naší civilizaci.
Konrad Lorenz
Osm smrtelných hříchů civilizace
2. vydání, Leda 2022, 140 s.
Čerpá z hlubokých znalostí světa fauny, jehož zákonitosti porovnává s životem, povahou a chováním člověka, ovlivněného genetickými informacemi a působením různých životních situací a stavů. Zaznamenává „osm smrtelných hříchů civilizace“, jimiž jsou přelidnění Země, devastace životního prostředí, závod člověka se sebou samým, vyhasnutí citů, genetický úpadek, rozchod s tradicí, nekritická poddajnost lidstva k doktrínám a jaderné zbraně. Tyto jevy analyzuje, vysvětluje příčiny jejich vzniku i osudový dopad na civilizaci. Upozorňuje například na dvousečnost moderních výdobytků, zejména pokroku v technologii, lékařské a chemické vědě, jež měly lidstvu sloužit ku prospěchu, ale paradoxně mu připravují záhubu. Srovnává vztahově bližší život na venkově s izolovaností ve velkoměstech, kde „už nedokážeme spatřit tvář bližního“, neboť se distancujeme od druhých, nechceme citově vnímat jejich problémy a udržujeme si odstup. „Žití v masách tak vede k osamělosti a lhostejnosti vůči bližnímu.“
Konrad Lorenz si všímá také zajímavého poznatku souvztažnosti lovce a loveného, kdy dravec, aby sám nezemřel hlady, nikdy nevyhubí zvíře, které mu slouží jako potrava. Podobně už jen několik původních národů využívá darů přírody v té míře, aby se snadno obnovila a dál poskytovala, co je k životu třeba. Naopak „moderní“ člověk, aby uspokojil své stále vzrůstající nároky, tuto rovnováhu bez skrupulí ničí. Bezohledným drancováním Země vyhubil mnoho druhů živočichů a rostlin, narušil životně potřebnou symbiózu i klima a nebezpečně ohrozil budoucí vývoj života.
„Zaslepená hrabivost a úzkostný spěch“ jsou další faktory zbavující člověka části jeho podstaty – reflexe. Z obavy setkat se ve ztišení sám se sebou, neustále vyhledává činnosti a podněty, tráví hodiny u počítače, televize či v plytké zábavě. Nevnímá, jak lehce podléhá cílené, zhoubné manipulaci mas. V důsledku přepychu, který jsme si zvykli považovat za standard, „Národy Západu nakonec nebudou schopny obstát v soutěži s národy Východu, méně zhýčkanými a zdravějšími.“ Přitom vyhýbání se strastem, jejich popírání nebo přehlížení nemůže člověku prospět, stejně jako neustálé usilování o naplnění zbytných potřeb a touha po slasti, jež svádí k neřesti a změkčilosti. Zejména změkčilost s destruktivními následky považuje Konrad za velmi nebezpečnou. Vede k vzrůstající přecitlivělosti vůči obtížím, nepříjemným situacím a zároveň k otupělosti vůči příjemným vjemům. Nejsme už ochotni čelit ani běžnému stresu, snášet strast, jistou míru nepohodlí, konfrontaci názorů a přijmout je „jako předpoklad dosažení radosti z úspěchu“. Zvykli jsme si z vědomí vytěsňovat smrt, jako by neexistovala. Považuje se za nevhodnou byť jen zmínka o ní, ačkoliv je součástí života. Člověk raději vyhledává stále nové vztahy a silnější prožitky, aby přehlušil své obavy, nejistotu, úzkost a strach z konfliktů.
Ačkoliv je realita smrtelných hříchů civilizace varovná, autor věří, jak v úvodu zmiňuje, že „tahle knížečka může svým skromným dílem přispět ke snížení nebezpečí ohrožujícího lidstvo.“
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková, www.leda.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář