Co nám o sobě vyprávějí…
Peter Wohlleben (nar. 1964) je uznávaným německým lesníkem s dlouholetými zkušenostmi. Proslul jako pokrokový propagátor ochrany přírody a lesů. Napsal o nich řadu knih, jež patří k nejprodávanějším, a založil rovněž populární vzdělávací lesní akademii.
První publikací Petera Wohllebena, která u nás vyšla, jsou jeho Příběhy stromů. V ní obdivuhodným způsobem seznamuje s životem stromů, jimž důvěrně rozumí, a přibližuje nám jejich inteligenci. Nevěříte? Vědecký výzkum prokázal elektrické výboje ve špičkách kořenů stromů, v nichž jsou podobné struktury jako v mozku. Stejně tak je doložené, že stromy cítí bolest, hojí svá poranění a mají do jisté míry schopnost se rozhodovat nebo si pamatovat určité zkušenosti.
Autor vysvětluje rozdíl mezi původním přirozeným výskytem stromů v pralese, ve volné přírodě, oproti nevhodnému uměle vysazovanému vesměs jednodruhovému lesu stejně starých stromů. Poukazuje na důsledky neuvážených zásahů člověka, jenž mýtí les, aby získal zemědělskou půdu, a později na zpustošeném místě opět vysazuje stromy – převážně rychle rostoucí smrky – pro zisk z těžby. Smrky však nejsou u nás původní, kromě smrku ztepilého, neboť pocházejí z tajgy a daří se jim ve vyšších horských oblastech či vysočinách. V nižších polohách nebo na kulturně upravených půdách (někdejší louky a pole) pro ně není přirozené prostředí, nemohou dostatečně zakořenit, chřadnou a oslabeny jsou často napadáni škůdci. Kalamity přírodní i kůrovcové jsou toho smutným dokladem.
Peter Wohlleben přibližuje, jak stromy žijí, co potřebují k růstu, jak namáhavé je pro ně z kořenů napumpovat životadárný roztok do kmenu a větví, jaké výhody přináší vzájemná spolupráce s houbami, které překvapivě „v součtu svých vlastností mají blíže ke zvířecí než k rostlinné říši“. Názvy některých hub prozrazují, s jakými stromy jsou provázány: hřib smrkový, dubový, březový, čirůvka modřínová.
Autor zasvěceně vypráví o fascinujícím životě stromů, o jejich vlastnostech, bolestech, vzájemné ochraně i antipatiích, nemocech a cítění. Objasňuje, o čem vypovídá tvar kmene, koruny, stav kůry a větví či jaká je funkce listí, květů, kořenů a co se skrývá v letokruzích. Životní proces pokračuje i po skonu stromu, když jako trouchnivějící dál slouží lesu a jeho obyvatelům. Čtenář uvítá i cenné praktické rady pro vhodný výběr, umístění, pěstování, roubování, řez a ošetřování stromů.
V knize jsou blíže představeny typické vlastnosti stromů běžně se u nás vyskytujících, včetně věku, jehož se mohou dožít. Mezi stromy staré více než pět tisíc let se považují severoamerické borovice osinaté, avšak nejstarším stromem světa je kupodivu smrk rostoucí v pohoří švédského okresu Dalarna, jehož věk překvapení vědci určili na neuvěřitelných 9 550 let.
Zdroj: Dana Vondrášková, grada.cz
Buďte první kdo přidá komentář