„Ségra pojď, jdeme bruslit,“ oznámil mi můj starší bratr s hlavou strčenou ve dveřích mého pokoje.
„Prima!“ odvětila jsem nadšeně a začala se oblékat.
„Máte hotové úkoly?“ otázala se babička.
„Jasně, babi,“ potvrdil bráška, už oblečený, přes rameno hokejku a na ní zavěšené svoje kanady a moje krasobrusle.
Druhý den přinesl „basu“ z češtiny za slohový úkol. Zadání domácí práce znělo: „Co byste si nachystali na večeři, kdyby rodiče nebyli doma. Popis.“
Můj bratr byl v osmé třídě a z domácího úkolu, který zvládl – ke své radosti – za pár minut, měl ohromnou radost. Slohová práce v jeho podání zněla: „Netřeba si chystat vůbec nic. Nám doma s radostí vaří naše babička.“
Nastalo dohadování, zda pětka byla, či nebyla oprávněná.
„Ale on to napsal správně,“ zastala jsem se svého staršího sourozence, který mě láskyplným pohledem objal, že aspoň někdo chápe zadání úkolu stejně jako on. Ovšem moje zastání bohužel nemělo váhu: bylo mi šest a chodila jsem do první třídy.
„No, v podstatě má pravdu,“ vložil se do diskuse náš otec, „a dalo by se říct, že je mistr zkratky.“
Moji rodiče nebyli rozhodně z těch, kteří by podlamovali autoritu pedagogů, ale v tomto případě se táta ujal iniciativy a zaskočil ochotně do školy, protože si potřeboval stejně něco domluvit s ředitelem školy, kolegou ze Sokola.
Učitelka češtiny byla u nás nová a ještě nevěděla, s kým má tu čest. Když táta vpochodoval do sborovny a představil se (pouze jí, všichni ostatní, včetně ředitele, se s ním přátelsky pozdravili), zamrzl jí úsměv na rtu.
Táta jí vysvětlil, že nijak nemíní kritizovat její práci, a kdyby byla známka zasloužená, rozhodně by si to vyřídil se synem doma, ale zadání domácí slohové práce umožnilo i tuto variantu.
Nakonec se dohodli na kompromisu. Nové zadání, speciálně připravené pro mého bratra, znělo: „Co si nachystáš na večeři v případě, že tvoji rodiče včetně babičky nejsou doma. Popis.“
„No, a můžeš tvořit,“ předal spokojený otec po příchodu domů ke své nemalé radosti synovi nový úkol.
„Doufám, že tam nebudeš psát, že si ukrojíš chleba a namažeš ho paštikou!“ prohodila babi a kupodivu přesně uhodla původní myšlenku svého vnuka. „Když už máš šanci si tu pětku opravit, něco tě naučím!“ pronesla a s bratrem v patách odkvačila do kuchyně.
Tak se můj bratr začal věnovat vaření a nutno dodat, že tahle záliba mu vydržela. Nikdy sice nevařil profesionálně, ale od té doby, když rodiče i s babičkou odjeli, vařil u nás právě on.
A jaké bylo jídlo, které ho babi naučila a následně dohlédla na to, aby popis napsal na jedničku? Jednalo se o náš rodinný recept, jídlo, které babička za války dělala své rodině a u nás bylo moc oblíbené pro svou jednoduchost a taky ve chvílích, kdy jsme si chtěli dát bezmasý, ale ne sladký pokrm.
Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo – osobní příběh)
Nudle na krupici
Poslat e-mailem VytisknoutSuroviny
- 250 g těstovin
- 250 g hrubé krupice
- 70 g sádla
- sůl
Postup
- Nejdříve na rozpuštěném sádle (nelze použít nic jiného) za stálého míchání opražím krupici dozlatova. Jakmile je opražená, vliji trochu horké vody (asi deci) a opět za stálého míchání pražím tak dlouho, až se voda odpaří a krupice se začne rozsypávat. Krupice se nesmí připálit, zhořkla by. V této fázi nedoporučuji tuto směs ochutnávat, spálili byste si jazyk! Odstavím z ohně a po vychladnutí dosolím.
- Těstoviny uvařím dle návodu. Je možno použít široké nudle, které vařívala moje babička, ale i fleky, vruty nebo mašličky.
- Do scezených těstovin vmíchám vychladlou krupici a můžu servírovat.
Poznámky
Tip redakce
- K tomuto pokrmu se u nás doma vždycky servíroval švestkový kompot.
Foto: Olga Skálová
Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo), osobní archiv autorky
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář