Anna a Věra – dvě ženy z různých časových období, jejichž osudy se proplétají v této dojemné knize. Odhalování rodinné historie a boj s vlastními démony činí „Příběh mateřídoušky“ strhujícím čtením, které si nemůžete nechat ujít.
Spisovatelka Miriam Blahová (nar. 1989) píše oblíbené romance, odehrávající se na pozadí historických událostí a prolínající se do současnosti. Po Příběhu slunečnice a Příběhu akvamarínu vychází Příběh mateřídoušky z doby dramatických let dvacátého století na Jablunkovsku.
Anna, zraněná selháním manžela Mirka, odjíždí ze společného bytu v Ostravě s tříletým synkem Filipem k matce do obce Horní Lomná u Jablunkova. Chce si tu v klidu urovnat myšlenky a také si odpočinout od zajetého každodenního koloběhu. Když se odhodlá k návštěvě opuštěného domku po prababičce Věře, najde v něm zaprášený pytlík s mateřídouškou. Netuší, že jí pomůže poznat život jejích předků, kteří zde bydleli v neklidné době první poloviny dvacátého století. V době první světové války, kdy muži museli narukovat, se žilo bídně a v nedostatku. Bezútěšnou situaci ještě zhoršovala nevraživost mezi Poláky a Čechy, která se vyhrotila po skončení války, kdy se obě země svářily kvůli Těšínsku. Proti sobě stáli polští gazdové a čeští rolníci, vzájemné vztahy byly vyhrocené. Těšínsko se rozdělilo a Horní Lomná zůstala Československu, což Poláky nesmírně popudilo. Po vypuknutí druhé světové války byl okres Těšín začleněn do Hornoslezské země se správou v Katovicích a nebyl připojen k protektorátu. Místní tak pociťovali okupaci nepřítele, jehož znakem byly orlice a hákový kříž.
Anna ve zchátralém, nepoužívaném domku své prababičky Věry mimoděk přivoní k nalezenému pytlíčku s mateřídouškou a náhle se propadá do bdělého snění. Vytvořená iluze ukazuje, jak to v Horní Lomné vypadalo kdysi, v době, kdy tu žila její prababička. Ona sama ji nezažila, věděla jen, že byla vzhledem podobná Boženě Němcové. Jako by se přes váček s bylinkou, jenž byl Věře drahý, chtěla Anně zjevit, aby poznala, jak to v jejím nelehkém životě skutečně bylo. Věra byla na tehdejší poměry pokroková a chtěla o svém životě rozhodovat sama. Místní, uznávající po generace zakořeněné tradice, ji neměli příliš v lásce a nelíbilo se jim, že se odlišuje. Už jen to, že byla učitelkou, se sousedům nezamlouvalo, ani to, že měla nárok na citový život a nechtěla se podřizovat požadovanému kantorskému celibátu.
Co se před zrakem Anny odehrávalo, to nebyly sny, ale skutečné vzpomínky na historii obce a tehdejší život v ní. Mateřídouška fungovala jako pojítko mezi časovými rovinami současnosti a minulosti. Poznala přitom, jak místní Věře křivdili, a chtěla to napravit.
Anna má ale v Lomné také příležitost uvědomit si, jak byl její dosavadní život stereotypní. Zaměřovala se především až na přehnanou starost o syna, zatímco na společné chvíle s manželem jí nezbýval čas. Ztrácela sama sebe i svého muže. Touhy, sny a radosti šly stranou, aby mohla být především skvělou mámou. Ale stále je možnost to změnit. Ví totiž, stejně jako prababička Věra, že láska stojí za oběti.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), albatrosmedia.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář