Příběh o hledání osobní cesty v magickém světě indiánského kmene Navahů

To je má země Dinétah
Foto: Leonardo.ai

Malířka a spisovatelka Martina Skala (nar. 1958) se narodila a vyrůstala na Malé Straně v Praze. Vystudovala výtvarnou školu Václava Hollara, na Karlově univerzitě historii a na DAMU scénografii. Ve Francii prožila několik šťastných let, než se s manželem odstěhovala do USA. Za knižní sérii pro děti Strado & Varius obdržela cenu Magnesia Litera. V autobiografické knize To je má země Dinétah přibližuje důležitou etapu svého života, v níž poznala život indiánů kmene Navaho, u nichž pravidelně pobývala.

To je má země Dinétah
Foto: se svolením nakladatelství Euromedia

Všestranně umělecky založená Martina Skala vypráví, co ji přimělo občas vystoupit ze stagnujícího manželství a vydat se do Monument Valley, aby nalezla, co postrádala. V poměrně drsné, avšak na pohled úchvatné oblasti Arizony s proslulými skalními útvary, nacházela rok co rok na několik dnů útočiště. Sblížila se s místními indiány kmene Navaho, kteří ji přijali mezi sebe a poskytli bydlení v tradičním kruhovém hoganu.

 

Každoročně si dávala k narozeninám dárek, když se z ruchem překypujícího Los Angeles vydala na cestu dlouhou 1500 km přes národní park Zion, Bryce kaňon a kolem Lake Powell do indiánské rezervace. Na širokých pláních jezdila ráda tryskem na mustanzích, aby intenzivně zažívala radost ze svobody. Pro odvahu, obratnost i úctu k místním tradicím získala mezi Navahy respekt a mohla důvěrně poznat jejich každodenní život v souladu s přírodou, staré legendy i šamanské rituály. Přesvědčila se, že mlčení v indiánské komunitě je považováno za zdvořilost, nikoliv za nedostatek konverzace, neboť: „Když se o věcech příliš mluví, nebo se zobrazují, ztrácejí svůj účinek.“

Martina Skala píše o vlastních zkušenostech a poznání podmanivě a čtivě. Porovnává dvě různé kultury a otevřeně popisuje, jak na ní působí svět „bílých“ a svět indiánů, který je jí mnohem bližší. Zmiňuje některé osobnosti, jež v nehostinném území žily, například legendárního zlatokopa Waltera Edwarda Scotta, známého z vystupování v proslulé Buffalo Bill Wild West Show, nebo baletku Martu Becket, rodačku z New Yorku, která se usídlila zvláštní náhodou v Death Valley, kde po čtyřicet let vystupovala ve vlastním divadle Amargosa Opera House. S jejím pojetím života se ztotožňovala. Také Martinu silně přitahovala představa usídlit se v poušti jako poustevník, zejména když ji vysilovaly rodinné vztahy a skličovalo zklamání ze západní společnosti.

Oblíbila si rozlehlou oblast s tajemnou pouští a nezkrotnými mustangy, kam začala jezdit, aby si odpočinula od povrchního života, objevila paralelní světy a také sama sebe. Nevšední zážitky a vjemy zachytila na mnoha obrazech a s některými z nich včetně nádherných barevných fotografií se můžeme seznámit v její originální knize, již mohu vřele doporučit.

Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), euromedia.cz, knizniklub.cz, booktook.cz

Další články z této rubriky

Žít dlouhý život – ale jak?

Žít dlouhý život – ale jak?

Zajímavá otázka, kterou se zabývají čtyři odborníci z různých oborů v knize (zatím v německém jazyce) Das lange Leben leben…
Tak trochu šílení

Tak trochu šílení

Máte chuť na něco tak trochu šíleného? Podle autorova mínění název vystihuje řadu postav knihy.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*