Jsou věčně unavené, neustále se starají o druhé a samy zůstávají na posledním místě. Proč ženy s nízkým sebevědomím nedokážou říka „ne“ a jak mohou najít cestu k vlastnímu štěstí?
Proč je pro ně těžké najít štěstí a jak najít cestu k lepšímu životu?
V mnoha ženách je hluboce zakořeněna potřeba udělat šťastné všechny okolo sebe, často na úkor vlastního blaha. Tento fenomén, který se projevuje obětavostí až do krajnosti, není jen obyčejným projevem lásky či péče. Přináší s sebou vážné důsledky, a to jak pro samotné ženy, tak pro jejich okolí. Co vede tyto ženy k tomu, že obětují své štěstí pro druhé, a jak se mohou vymanit z tohoto začarovaného kruhu?
Neúnavná snaha na úkor vlastního štěstí
Ženy, které bychom mohli nazvat „snaživkami“, často žijí životem, v němž je jejich hlavním cílem uspokojovat potřeby druhých. Ať už se jedná o rodiče, děti, partnera nebo kolegy v práci, tyto ženy se snaží vyhovět všem, často na úkor svého pohodlí a duševního zdraví. Na první pohled mohou působit úspěšně a vyrovnaně, ale uvnitř je trápí pocit prázdnoty a neuspokojeného vlastního života.
Kořeny nízké sebeúcty
Nízké sebevědomí je jedním z hlavních důvodů, proč se některé ženy stávají přehnaně snaživými. Často to začíná už v dětství, kdy jsou vychovávány v prostředí plném kritiky a vysokých nároků. Dívky, které zažívají nedostatek uznání, se postupně učí, že musí vynaložit obrovské úsilí, aby si zasloužily lásku a respekt. Tento vzorec chování si pak přenášejí do dospělosti a do svých vztahů.
Vliv rodiny a dětství
Důležitým faktorem, který formuje přehnanou snaživost, je výchova. Otcové, kteří jsou přísní, odtažití nebo dokonce despotickí, mohou vychovat dcery, které se neustále snaží získat jejich uznání. Tento neustálý boj o otcovskou lásku a uznání může ovlivnit jejich budoucí vztahy s muži i s ostatními lidmi.
Další možnou příčinou je manipulativní chování rodičů. Rodiče, kteří své děti kritizují nebo manipulují pomocí výčitek typu „Kdybys se víc snažila, zvládneš to,“ mohou vyvolat u svých dcer pocit, že musí neustále dokazovat svou hodnotu. Tento pocit pak přetrvává i v dospělosti, kdy se ženy snaží být dokonalé matky, manželky i zaměstnankyně.
Jak najít cestu z tohoto začarovaného kruhu?
Prvním krokem k osvobození se z tohoto vzorce chování je uvědomění si problému. Přiznání, že je člověk příliš snaživý a že tato snaha vychází z nízkého sebevědomí, je základem pro změnu. Existuje mnoho způsobů, jak na sobě pracovat – od terapie pod vedením odborníka, přes samostudium literatury až po postupné trénování nových způsobů chování v praxi.
Je důležité si uvědomit, že změna je běh na dlouhou trať. Vyžaduje čas, trpělivost a odhodlání. Ale výsledkem může být nalezení rovnováhy mezi péčí o druhé a péčí o sebe, což je klíčem k dlouhodobému štěstí a spokojenosti.
Doplňující informace
Podle odborníků na psychologii je jedním z klíčových kroků k překonání přehnané snahy o uspokojení druhých rozvoj zdravého sebevědomí. K tomu může pomoci například praxe mindfulness, která učí být si vědom vlastních potřeb a pocitů. Dále může být užitečné naučit se říkat „ne“ bez pocitu viny, což je schopnost, kterou mnoho snaživých žen postrádá.
Doporučuje se také věnovat čas aktivitám, které naplňují pouze samotnou ženu a nejsou orientovány na uspokojování druhých. Může jít o koníčky, cestování nebo jen čas strávený o samotě. Tyto aktivity pomáhají obnovit pocit sebeúcty a štěstí.
Zdroj: Justýna Malásková, https://www.psychologytoday.com/us/articles/201111/field-guide-the-overachiever, https://ideapod.com/if-youre-an-overachiever-with-low-self-esteem-these-habits-might-be-why/, https://www.verywellmind.com/signs-of-low-self-esteem-5185978, https://www.aconsciousrethink.com/14509/signs-youre-an-overachiever/,https://www.psychologytoday.com/us/blog/overcoming-destructive-anger/202406/how-low-self-esteem-can-impact-an-intimate-relationship
odpovím jen, že vše je pravda ….změna bude , běh na dlouhou trať. ale doufám, že výsledek pak bude stát za to.
chci být šťastná a mít spokojené dítě 🥹 a rodinu. Nic jiného není důležitější
Držím Vám palce 🙂 Buďte na sebe hodná a nezapomínejte si na své cestě za štěstím dopřávat obyčejné malé radosti.
Celá já.Neumím „ne“,tak pak mi nezbývá čas pro sebe.
V manželství jsem nešťastná,muž si žije svůj život,koníčky.A děti, jsou už velké a já se cítím zbytečná.
Potkáváme se v bytě o který pečuji sama.
Než abych slyšela,co se mi zase nelíbí,tak si najdi koníčka,raději jsem ticho a to mě naplňuje. Jen mi je smutno že naše životy se rozdělují.
Nikdy není pozdě vyjít životu vstříc. Zkuste si dopřát nějaký výlet, kupte si knihu nebo cokoliv, co Vám udělá radost a dejte si v kavárně nějakou dobrotu. Krůček po krůčku.. ve Vašem tempu…Třeba i o nějaký koníček časem projevíte zájem. Klidně s ním můžete začít potají, aby Vám komentáře okolí neodfoukli tu počáteční radost 🙂
PS: Máte právo rozmyslet si ukvapený slib když máte povinností nad hlavu. 🙂
Nevím, zda ještě nějaký běh stihnu, péče o muže, pak tři děti, vše živé chlupaté doma, dalšího muže, apod. mě stála žlučník, pak rakovina. Klid, ale přišla péče o mámu, starosti, bolesti… Když vše pominulo, děti dospělé, mám vnoučátka, další muž mě požádal v 50ti o ruku, aby mě o devět let později nechal samotnou,.. Ale nežli žít nešťastně a dělat služku, pradlenu, kuchařku, pekařku, nákupčí, radši sama s pejskem. A musím se dát do kupy. Snad to stihnu. Mám vnoučátka, ale nelídám, už umím říkat ne, když nemohu nebo chci jít do divadla či na kávu s kamarádkami. nejsem až tak opičí, učím se. Snad nějaký ten rok užiju i já pro se, byť jen formou divadla, kina, kadeřníka či cukrárny… Cestovat asi nebudu, nebude za co, ale nevadí… Děkuji za článek…