Kniha „Prostě vztahy“ od Honzy Vojtka nabízí nový pohled na to, jak naše vztahy ovlivňují nejen náš osobní, ale i profesní život. Autor zkoumá, jak navazujeme vztahy nejen s lidmi, ale i s neživými předměty, časem nebo penězi, a jak tyto vztahy formují naše myšlení a chování. Tato kniha vás přiměje přehodnotit své postoje a chování, a nabídne vám nástroje k tomu, jak zlepšit své vztahy a tím i svůj život.
Psychoterapeut Honza Vojtko (nar. 1975) měl v péči během třináctileté praxe více jak dva a půl tisíce klientů. Neustále se vzdělává a ujišťuje, že vyhledáte-li jej, pomůže vám znovu najít sebe sama.
Lakonický název nové Vojtkovy knihy mluví sám za sebe. Autor se v ní zabývá podobami mezilidských vztahů, dokonce i vztahem člověka k věcem. Podobně jako pointilistický malíř pokládající barevné body vedle sebe, aby se s odstupem vyjevil obraz, Vojtko podobně užívá krátké odkazy, zmínky a citáty myslitelů, filozofů, psychologů i význačných osobností. Porovnává tak různé filozofické názory s poznatky současné vědy, aby si čtenář více méně sám dotvořil výsledný obraz. Místy nadužívá odborné výrazy, jakoby hovořil spíše se svými kolegy: „Validace našich emocí vede k přerámování postoje…“ Naštěstí ne tolik, aby to ubíralo přínosu, který čtenářům předává. Dokáže motivovat nezřídka zapomínanými fakty, například že praktikování vděčnosti snižuje pocity úzkosti a deprese, posiluje pozitivní emoce, spokojenost i štěstí apod.
Vojtko upozorňuje na výzkumy v oblasti spirituální inteligence, prezentované v mnoha filozofických i náboženských tezích, jež dokazují, že lidem není cizí schopnost poznávat a chápat svět také na duchovní úrovni.
V kapitole zaměřené na vztah k přátelům hodnotí význam přátelství nejen s blízkými, ale dokonce i s cizími lidmi, s nimiž se náhodně jednou či vícekrát potkáme třeba cestou či při nákupu. V posuzování někdy složitých rodinných vztahů potvrzuje, že členové rodiny v rámci loajality nebo víry ve změnu snášejí i takové věci, které by u přátel či kolegů v zaměstnání netolerovali. Ačkoliv se nechtějí podobat rodičům s nesnesitelným chováním, může se stát, že nevědomky takový vzor přijmou a později se mohou do určité míry chovat podobně vůči svým dětem nebo okolí. I proto autor uvádí, že někdy je „přerušení rodinných vazeb to nejzdravější, co můžeme pro sebe udělat“, a mluví i z vlastní zkušenosti. Nezbytná je však sebereflexe a správné vyhodnocení toho, co je pro nás nejvhodnější.
Podnětné je zamyšlení nad vztahem člověka ke zvířatům, a to nejen k psům, kočkám a dalším rodinným miláčkům, jež mají pozitivní vliv na naši emocionální stránku, ale i k těm, s nimiž je krutě a bezcitně zacházeno, či zvířatům chovaným a zabíjeným v mnohdy otřesných podmínkách, aby nám poskytla své maso. Bývají většinou vnímána jen jako „mašiny na mléko, vajíčka, kůži, kosti, maso“, nikoliv jako živé, vnímající a cítící bytosti.
Honza Vojtko se dělí o zkušenosti i poznatky z klinické psychologie a nabízí pohled z jiné perspektivy, jímž můžeme pohlížet na vztahy člověka k sobě samému, k druhým, rodině a blízkým, k práci, světu, smrti, k tělu, času nebo k bohu. Každou kapitolu oživuje příběhy z terapeutovny nebo svým osobním příběhem. Čtenáře motivuje k zamyšlení, jak sám vztahy prožívá, zda se dokáže vymezit vůči nezdravým poutům a vidět problematiku v širších souvislostech.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), paseka.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář