Soňa Červená (1925-2023), světově proslulá operní pěvkyně a herečka, vyznamenaná mnoha prestižními cenami, mapuje ve své knize čtvrtstoletí, kdy se po úspěšném působení v Evropě a USA mohla vrátit do své vlasti a do Prahy k milované Vltavě. Navazuje na předchozí úspěšné knihy Stýskání zakázáno a Můjváclav.
Zpěv a herectví – vlohy, které v ní probudil otec, právník Jiří Červený, zakladatel prvorepublikového kabaretu Červená sedma – se pro ni staly natolik silnou láskou, že jim zasvětila život. Ohlíží se za uplynulými lety profesního života, naplněného slávou a úspěchy jak v zahraničí v době jejího exilu, tak u nás po návratu, když tu znovu našla domov. Popisuje spolupráci s věhlasnými umělci a režiséry, zejména s uznávaným americkým režisérem a výtvarníkem Robertem Wilsonem, s nímž nastudovala úspěšná představení, jako Janáčkovu operu Osud, uvedenou v Národním divadle, kde fenomenálním způsobem ztvárnila symbolickou postavu Osudu.
Do srdcí diváků se zapsala i dalším strhujícím výkonem v komorní opeře o procesu s Miladou Horákovou Zítra se bude…, za nějž obdržela Cenu Alfréda Radoka 2008 v kategorii Ženský herecký výkon. Další vynikající role Emilie Marty v činoherní inscenaci Věc Makropulos vznikla opět pod režií Roberta Wilsona, který se ujal rovněž projektu 1914, kde Soňa Červená zazářila v personifikaci Času. Náročnou rolí Klementa Gottwalda v opeře Toufar „se mu mohla postavit a volat ho na soud před dnešními diváky…“. O to spíš, že komunistický režim tragicky postihl její rodinu. Vzpomíná, jak mohlo být tělo její matky, před tím vyslýchané ve vazební věznici, pohřbeno do společného hrobu spolu s umučeným Josefem Toufarem, kdyby ho tajně neunesla a nepohřbila sama… Smutným paradoxem je, že v domě, kde s matkou kdysi bydlela, se nyní nachází Archiv bezpečnostních složek.
Soňa Červená, mezzosopranistka a altistka, zpívala ve více než pěti tisících představeních po celém světě, z toho svoji první a nejoblíbenější roli Bizetovy Carmen prožila celkem 156krát. Bylo pro ni samozřejmostí být připravena na sto třicet procent, aby mohla publiku předat hloubku rolí a zároveň s ním být naplno propojena. Pár dnů volna, pokud někdy vybyly, trávila v oblíbeném Mentonu na jihu Francie anebo na cestách. Raději upřednostňovala práci, na soukromý život nebo rodinu nebyl čas. Toho však nelitovala, neboť právě umění, které milovala a mohla s pokorou rozdávat, ji naplňovalo štěstím.
Přestože tvrdí, že „stýskání a vzpomínky jsou břemena“, která si zakázala, a dívá se spíš dopředu, právě díky vzpomínkám a pečlivě vedeným záznamům v kalendářích může čtenář vnímat šíři uměleckého záběru, její osobní citovou hloubku i charakterovou pevnost, poznat také zážitky z osudových i umělecky cenných setkání, nahlédnout do zákulisí zkoušek inscenací i do vnitřního světa Soni Červené, vzácné ženy a Dámy české kultury. U příležitosti životního jubilea přijala v Národním divadle toto ocenění, které získávají umělkyně „s výrazným podílem na rozvoji duchovních, etických a kulturních hodnot s ohledem na jejich statečné osobní postoje a životní cesty“.
Životní pouť Soni Červené se završila 7. května 2023 ve věku 97 let. Poslední rozloučení s touto obdivuhodnou ženou a výjimečnou umělkyní se konalo na jevišti Národního divadla v Praze, kde se nejvíc cítila doma.
Součástí knihy je CD s nahrávkami proslulých skladeb v podání umělkyně. Autory jsou její otec Jiří Červený, Lou Reed, Aleš Březina, Burton Lane, Jan Herget a Astor Piazzola. Knihu s množstvím osobních a dalších fotografií uzavírá dokumentace nahrávek vydaných na CD a DVD, chronologický výběr rolí v činohrách a operách od roku 1990 včetně melodramů a rovněž jmenný, věcný a místní rejstřík.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), academia.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář