Možná si ani neuvědomujete, jak moc vás stres ovlivňuje, dokud se neprojeví v podobě vážné nemoci. Přemýšleli jste někdy o tom, co byste mohli udělat, abyste se ochránili před jeho důsledky?
Snad každý z nás si vyzkoušel, že zhoršený fyzický stav může vést k psychickým problémům. Přemýšleli jste ale nad tím, jak to je naopak? Uvědomili jste si, že nemoc často může být reakcí organismu na předcházející stres nebo nějakou jinou psychickou zátěž? Zkrátka že vše souvisí se vším?
Stačí dlouhodobější pracovní nebo vztahový problém, pocit nejistoty nebo přetížení a máme „zaděláno“ hned na nějakou nemoc. Dnešní doba je hektická, zároveň rostou počty lékařských specialistů, expertů na jednotlivé orgány, kteří ale ne vždy vnímají pacienta jako celek. Pokud se zaměří na jednu část těla, která akutně a prokazatelně „zlobí“, a nevnímají člověka jako celek, může být i sebedokonalejší moderní medicína neúspěšnou.
Naopak pokud potkáme lékaře, který umí naslouchat, je to dar. Z rozhovoru s pacientem může lékař postupně odhalit mnoho. Může člověka postupně směrovat ke změně životního stylu nebo k řešení jeho problémů.
Dnes je již prokázané, že dlouhodobý stres oslabuje imunitu. Projevem dlouhodobého stresu mohou být různá kožní onemocnění, cukrovka, poruchy štítné žlázy a mnoho dalších nemocí. Psychická nepohoda nebo příliš velká touha po dítěti bývají také jedny z faktorů ovlivňujících otěhotnění.
Prostě dlouhodobé psychické přetížení, které neřešíme, nás může najednou dostihnout v podobě vážné nemoci nebo zdravotní komplikace. Pokud dlouhodobě popíráme nebo potlačujeme nepříjemné věci či situace, zanášíme si organismus stále více a může se stát, že už nám nepomůže ani ten největší odborník, nejlepší lékař.
Pokud se snažíme vše zamést pod koberec, neřešíme nevyhovující stav nebo situaci a vše bagatelizujeme, můžeme škodit sobě i okolí. Naše vnitřní očekávání mohou být v rozporu s naším vnějším vystupováním. Okolí tak pravděpodobně nebude reagovat podle našich představ. Je proto dobré o svých pocitech, starostech a problémech hovořit – ne se jen domnívat, že druzí přece ví.
Měli bychom se naučit sami na sobě pracovat. Snažit se vyrovnat se s nepříjemnými situacemi, pojmenovat své stresory a pokusit se je odstraňovat, nezůstávat ve stavu bezmoci a nebýt „vlečeni“ událostmi.
Zdroj: redakce – Zdena Mášová, Goleman, D. (1995). Emotional Intelligence: Why It Can Matter More Than IQ. Bantam Books, Sapolsky, R. M. (2004). Why Zebras Don’t Get Ulcers: An Updated Guide to Stress, Stress-Related Diseases, and Coping. Holt Paperbacks., McEwen, B. S., & Lasley, E. N. (2002). The End of Stress As We Know It. Joseph Henry Press, Selye, H. (1976). The Stress of Life. McGraw-Hill.
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář