Tento představitel romantismu byl v uměleckém životě úspěšný ve své zemi, v Evropě i Americe jako skladatel a dirigent. Mimo to působil jako pedagog, klavírista, hudební kritik, libretista a spisovatel. Kromě baletů, které ho proslavily nejvíce, skládal symfonie, opery, orchestrální skladby, klavírní koncerty, vokální a klavírní skladby, scénickou, komorní a duchovní hudbu.
Narodil se 7. května 1840 ve Votkinsku do rodiny ředitele školy jako druhý ze šesti dětí. Od útlého dětství byl vzděláván francouzskou guvernantkou, která jej učila kromě ruštiny také francouzštině a němčině a díky níž začal milovat literaturu. V jeho rodině nebyla žádná hudební tradice, ale malý Petr již brzy začal projevoval hudební sklony. Už jako pětiletý prý neustále do všeho, co měl po ruce, vyťukával rytmy. Jednou tak učinil i s okenní tabulkou, která nevydržela a praskla, a malý chlapec se ošklivě poranil. Tatínek vyřešil tento incident zcela pedagogicky: pro svého synka sehnal učitelku klavíru.
Prvního klasického vzdělání se Petrovi dostalo v Petrohradu a zde se také setkal s operou. V patnácti letech studoval kromě klasických předmětů i hru na klavír a zpěv, ale rozhodnutí trvale se věnovat hudbě přišlo až v jeho třiadvaceti letech – do té doby studoval práva. A tak se stal jedním z prvních frekventantů petrohradské konzervatoře. Měl štěstí, že skladbu mohl studovat u vynikajícího pedagoga, klavíristy, dirigenta a skladatele Antona Rubinsteina.
Aby byl schopen platit svá studia, vydělával si jako učitel hry na klavír a vyučoval také teorii hudby. V této době již začal komponovat. Po ukončení studia na konzervatoři v Petrohradu se stal jedním z prvních profesorů moskevské konzervatoře. Čajkovskij působil totiž v době, kdy v Rusku výuka hudební kompozice v podstatě teprve vznikala.
Ve své tvorbě se inspiroval Schumannem, Berliozem, Lisztem, ale hlavně obdivoval Mozarta. Byl nesmírně pracovitý, snažil se dohnat to, že tvořit začal později, než bývá u skladatelů zvykem. Některá svá díla přepracovával, aby dosáhl dokonalosti, a známý byl i jeho strach, pokud skládal větší hudební dílo, že je nezvládne dokončit.
V roce 1868 se setkal se skladatelem Milijem Alexejevičem Balakirevem, který byl nadšen Čajkovského schopností spojit hudbu s poezií a malířstvím. Na základě Balakirevových rad složil Čajkovskij svá nejúspěšnější díla, mezi něž se řadí například koncert č. 1 b moll.
Poté následovalo období nepříliš příznivé finanční situace, než do jeho života opět vstoupilo štěstí – v podobě mecenášky Naděždy Filaretovny von Mekk, která jej několik let podporovala. Díky ní a stipendiu, jež získal od Rubinsteina, mohl podniknout cestu po západní Evropě.
Od osmdesátých letech začalo být jeho dílo kladně přijímáno, dostavily se i dirigentské úspěchy. V této době navštívil také Prahu (tady byl dokonce třikrát), kde se setkal kromě jiných umělců i s naším skladatelem Antonínem Dvořákem.
V roce 1891 absolvoval turné po Americe a další velice úspěšné turné evropské. O tom, že byl ve světě i doma opravdu uznávaný, svědčí skutečnost, že v Paříži byl zvolen členem francouzské Akademie a v Cambridgi obdržel čestný doktorát hudby. Doma v Rusku získal od cara Alexandra II. Nikolajeviče ocenění v podobě řádu svatého Vladimíra.
Na vrcholu svých tvůrčích schopností stanul Petr Iljič Čajkovskij v roce 1893, ovšem 6. listopadu téhož roku, jen několik dnů po uvedené VI. symfonie „Patetické“, náhle zemřel.
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář