Sedmdesátá léta „objevila“ katastrofický žánr a bylo celkem lhostejné, zda šlo o řádění živlů nebo selhání lidského faktoru. Země se třásla, sopky dštily síru a lávu, potápěly se parníky, padala letadla, vlakům hrozily výbuchy či zřícení a občas se šlo až na hranici sci-fi.
Jakkoli byl v porevoluční době typický vzdor vůči socialistickým detektivkám, jsou mezi nimi takové, které přečkaly bez výraznějších šrámů dlouhý čas a mohou se řadit k tomu lepšímu, co československá kinematografie nabídla.
