Zoufalcův španělský deníček

Můj muž ráno stele postele. Znamená to, že tu plachetku, pod kterou spíme, poskládá do úhledného čtverečku. Plachta vypadá, jako by právě vyjela z mandlu. Když stelu já, vznikne něco jako origami. Ty nejbanálnější věci v životě mi prostě nejdou. Zato mi výborně jde nicnedělání.

Město Torrevieja má 320 slunečných dnů v roce. Podle 30letých statistik tady v říjnu prší maximálně tři dny. Bohužel jeden z nich spadl do týdenního pobytu mého muže, který toužebně vyhlíží každý sluneční paprsek a nepřeje si nic jiného než se smažit na pláži.

Jak jsem uvedla na konci prvních zápisků, dorazili jsme do města Torrevieja na východním pobřeží Costa Blanca. Je to místo, kde prý pookřejí úplně všichni, nejen průduškáři, astmatici, alergici, ale i my, lidé na pokraji nervového zhroucení.

Mám takovou zásadu – nikdy nepíšu Zoufalcovy zápisky z rodinné dovolené. Čtenáři, kteří sledují zápisky delší dobu, jistě chápou proč. Napište pravdu o své rodině, a žádnou mít nebudete.