Světově uznávaná mezzosopranistka Dagmar Pecková (nar. 1961) vystupovala po třicet let na nejvýznamnějších operních a koncertních scénách světa, získala prestižní ocenění a zažívala nadšené ovace vděčných posluchačů. V poslední době sklízí úspěchy za činoherní role, kterými uchvacuje návštěvníky divadel. Za strhující podání Carmen na scéně Národního divadla obdržela v roce 2000 Cenu Thálie za nejlepší ženský výkon v opeře a za činoherní roli Marie Callas v představení Mistrovská lekce získala širší nominací na Cenu Thálie v oboru činohra. Je držitelkou nejvyššího krajského vyznamenání Ceny za zásluhy o Pardubický kraj. V roce 2022 obdržela Stříbrnou medaili Senátu ČR a v říjnu 2024 jí byla udělena prezidentem Petrem Pavlem medaile za zásluhy 1. stupně o stát v oblasti umění.
Ve své první vzpomínkové knize sepsala Dagmar Pecková ve sto a jednom minipříběhu své nejsilnější a zásadní životní zážitky ze soukromého i z profesního života se stejným temperamentem, vtipem a nadhledem, jakým sama oplývá. Přečtete je za den či dva, protože zvědavostí nevydržíte, o čem bude ten další. Ačkoliv všechny gradují do vtipné pointy, ne každý je jednoznačně o radostech života. Čtenáře může inspirovat, s jakou nezlomnou vůlí autorka překonává problémy či nezdary. „Já totiž nikdy nechci nic vzdát,“ říká.
Například první rok angažmá v Drážďanech nebyl lehký, ale „naučila jsem se být sama i sama sebou, což mi pomohlo v budoucí strmě stoupající kariéře.“ Vzpomíná na vynikajícího českého dirigenta Jiřího Bělohlávka, který ji bral na turné po celém světě i na to, jak se jí v pětadvaceti letech otevřela státní opera v Berlíně – „nevyšší možný stupeň kariéry, kterého pěvec mohl tehdy dosáhnout“. Oživuje nezapomenutelná setkání se slavnými osobnostmi nejen z hudebního světa. Mezi nejvýznamnější patřily chvíle s britskou královnou Alžbětou II. Prožijeme úspěchy a štěstí, které při ní stálo a podněcovalo pracovitost a perfektní připravenost k maximálním výkonům její oslnivé kariéry.
Autorka připomíná humorné okamžiky s kolegy či zahraničními režiséry a přitom nezastírá, že ani jí se nevyhnuly perné okamžiky náhlého výpadku textu, který měla zpívat. Vždy si nakonec poradila, stejně jako při zahraničním vystoupení, když zjistila, že zapomněla šaty doma na věšáku.
Dagmar Pecková líčí, jak bylo náročné skloubit vrcholnou kariéru a péči o malého synka, když je jeho otec opustil.„Člověk si zvykne rychle a na všechno. Hlavně nesmutnit!“ Snad i proto jí záhy přálo štěstí, aby se na orchestrální zkoušce seznámila se svým současným manželem, jak odhaluje v příhodně nazvané povídce „A mám tě!“ Vyznává, proč je její životní rolí Carmen, za kterou sklízela v Národním divadle ovace a obdržela významné ocenění: „Vzdor, samostatnost, nepolapitelnost, pověrčivost, touha po svobodě, paličatost a bezbřehá touha po lásce – to všechno je Carmen, ale také jsem to každým coulem já.“
Závěrem vysvětluje, jak se dostala k psaní této knížky. Přejme si, aby měla brzy pokračování. Vtipné povídky o zkušenostech, úspěších, radostech, ale také o zvládaných těžkostech v rodinném i profesním životě umožní poznat obdivuhodnou ženu a významnou umělkyni Dagmar Peckovou.
„Napsala jsem 101 kratičkých příběhů ze svého života, které vám nyní předkládám. Střípky z dětství, šílenost puberty, naivní představy o práci u divadla, cestu na světová jeviště, půtky s podprůměrností i pomoc velkorysých. Snad se při čtení nudit nebudete. Stejně jako jsem se za celý život nenudila já,“ říká autorka.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo), knihykazda.cz, knizniklub.cz, databazeknih.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář