Dnes večer budeme všichni obdarováni. Každý tomu rozumí, vždyť se těšíme na Štědrý večer. Můžeme citovat zpaměti, že „Největší radost udělá takový dárek, který člověk vyrobí sám pro toho druhého…Z lásky.“ Ale nakonec většinu dárků stejně kupujeme. Vybrat ten správný dárek je těžké, ale přijmout některé dárky je snad ještě těžší. I o Vánocích.
Většina dětí raději dárky dostává, většina dospělých je raději daruje. Očekávání na obou stranách jsou veliká a není snadné ze sebe dostat tu správnou reakci. Někdy se na to nedá zapomenout do konce života. Třeba když jsem pod stromečkem našla vysavač. Byly to ty nejtišší svátky, jaké si umíte představit. I ten stroj situaci pochopil a pro jistotu se pokazil hned při prvním zapnutí. Pokud bych vysávala ráda, pokud by patřilo k mým potěšením pátrat po smítcích a drobkách na koberci, pokud bych snad někdy vyslovila přání uklízet po druhých ještě lépe a výkonněji, pak bych možná vyloudila nějaký ten nadšený výkřik. Protože tomu tak ale není, všechna slova jsem spolkla a nemluvila vůbec. Nedokázala jsem dar ocenit, dokonce jsem se cítila dotčena.
Od té doby už jsem nikdy nedostala kráječ na cibuli ani žádný přístroj, který možná potřebuje společná domácnost, ale ne já. Postupně i v nejužší rodině dárky omezujeme celkově, protože žijeme v takovém nadbytku, že všichni všechno mají. Ale když už chci někoho obdarovat, tak bych si měla dát záležet, aby ten dar nakonec nebyl kontraproduktivní.
Proč si člověk bere dárky tak osobně, a to nejen ty přímo pod stromečkem? Protože dárky by osobní být měly. Vyjadřují míru naší empatie, schopnost odhadnout tajná přání, demonstrovat naši upřímnou snahu udělat radost. To je to nejcennější na každém daru.
To je ve skutečnosti to, co nás pod stromečkem tak dojímá. Že na nás někdo myslí. A nezáleží na tom, jestli je to obrázek od dítěte, načmáraný na kus papíru, nebo originál známého umělce.
Proto mi tak vadí dárky naoko, z povinnosti. Aby se neřeklo. Vyvolávají ve mně hněv, což se mi vůbec nelíbí. Připadnou mi zbytečné. Podle mne je mnohem lepší nedarovat nic než rozdávat nepotřebné věci z domácích zásob. Nebo dárky koupené na benzince. Dary, které jste dostali a nehodily se vám, věci, které nenašly využití. Když dárce znáte, prostě to poznáte. Vždycky. Není to o ceně daru, ale o jeho hodnotě pro toho druhého. V obou případech bývají nejštědřejší ti, co sami mají málo. Co by se rozdali. Přála bych si dnes večer dostat dar přijímat všechny dary se stejným nadšením. Být obdarována schopností dar přijmout a cítit vděčnost. I když jeden radar člověka naviguje naprosto spolehlivě a nedá se přenastavit. Co je s láskou darováno, vždycky potěší. Je to vlastně docela snadné.
Přeji vám, abyste té lásky cítili pod stromečkem tolik, že bude muset v slzičkách ven. Největším darem je stejně možnost být spolu. Mít pro koho večer zvonit zvonečkem. Mít s kým připít si na ty šťastné a veselé.
Požehnané svátky vám všem, moji milí, ať už najdete pod stromečkem cokoliv.
Vaše Bára
Zdroj: redakce – Barbora Janečková (autorské dílo), www.uzasnabara.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář