Valérie Perrinová: Zapomeňte na neděli

Jedenadvacetiletá Justine Neigeová žije v malé vesnici Milly u prarodičů spolu s bratrancem Julesem, kterého vnímá spíš jako bratra. Když byli ještě malí, zemřeli jejich rodiče při autonehodě. Justine je obětavou ošetřovatelkou v místním domově důchodců Hortenzie. „Zdravotní sestry mají větší zdravotnickou zodpovědnost než ošetřovatelky, ale já mám raději svou práci, protože to my držíme klienty za ruku,“ vyznává. Zůstává přes čas, povídá si s nimi, poslouchá vyprávěné příběhy a rozptyluje jejich samotu. „Víte, když člověk přijde o osobu, kterou miluje nejvíc na světě, ztrácí ji každý den,“ svěřil se starý muž.

Nejvíce se Justine sblížila s téměř stoletou Hélène, která v Milly dříve žila a s milovaným mužem Lucienem provozovala kavárnu, kam lidé rádi chodili. Po letech se sem vrátila zemřít. Bývala často duchem u moře ve vzpomínkách na svého Luciena a jejich společný život.

K jejich odloučení došlo za druhé světové války, když byl Lucien zatčen a odvezen do Buchenwaldu. Přežil, ale následkem poranění hlavy si nedokázal vzpomenout na minulost, ani na své jméno. Zatímco Hélène věřila, že žije, a pátrala po něm, oženil se s Ednou, svojí ošetřovatelkou, s níž měl dceru. Skutečně však miloval jedinou ženu, která se mu postupem času vybavila a k níž se vrátil poté, co mu Edna předala Hélèninu adresu.

Když Hélène zemřela, skončil i její milostný příběh s Lucienem, jakoby ochraňovaný rackem, který jim byl vždy nablízku. Justine sílu jejich vzájemného pouta mohla spolu s Hélène poznat a zaznamenat pro jejího vnuka.

Mezitím po náhodné indicii začala Justine pátrat po skutečném důvodu úmrtí svých rodičů. Výsledkem byla šokovaná, ale zároveň se jí ulevilo, neboť konečně poznala pravdu.

Poznala příběhy různých podob lásky od klientů Hortenzie, ale také těch v její rodině. I jí začíná nový život, v němž láska získává na významu…