Moje babička si při manuální práci ráda zpívala. Tedy pokud nebyla ve stresu, jako například před Vánocemi, kdy s mámou pekly, vařily, uklízely a chystaly všechno pro šestičlennou rodinu.
Babiččinou specialitou byly vánočky. Vzhledem k počtu členů naší rodiny jich pekla vždycky několik. Byla radost se na ni dívat, jak spodní část plete ze čtyř válečků, na to další poschodí ze tří a nahoru dává stočené dva válečky. Vánočky to byly krásné, voňavé, plné rozinek a ořechů, hotové umělecké dílo. A taky byly výborné, takže jsme je celé svátky s chutí snídali.
Toho roku, na který vzpomínám, mi byly tři a moc se mi líbila písnička Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme, přátelé.
„Budu ti zpívat, babi,“ oznámila jsem babičce, která se zrovna věnovala přípravě vánoček, a začala jsem tuhle písničku. Obzvláště jsem vypíchla sloku: „Naše teta peče léta na Vánoce vánočku. Nereptáme, aspoň máme něco pro kočku.“
Poprvé se babička zasmála a pochválila mě, že jsem zvolila tematicky správnou píseň.
Ale jak už tak malé děti neznají míru a vzhledem k tomu, že písnička nebyla dostatečně dlouhá a babiččina práce bohužel nekončila s mojí poslední slokou, opakovala jsem tutéž píseň neustále dokola. Kolem inkriminované části o vánočce jsem v každé písni pro jistotu přidala několikanásobnou repetici, později jsem v této pasáži dokonce ukazovala na babičku. Moc se mi to líbilo a myslela jsem, že babičce taky.
Babička vydržela několik repríz, ale pak práskla plechem a zařvala, že ona se peče s něčím, co se rozhodně nebude dávat kočkám. Jednak proto, že vánočky stihneme sníst sami, pak proto, že by to byla škoda, a nakonec proto, že ty naše kočky by je ani nežraly. Následně poukázala na to, že její vánočky jsou úžasné (to pro případ, že jsem nepochopila význam textu písně), a jestli okamžitě nepřestanu zpívat, už mi opravdu nařeže, protože ji z toho mého kvílení začala bolet hlava.
Vzhledem k mému „uměleckému výkonu“ (zpívala jsem vždycky falešně) ji zbytek rodiny v tomto rozhodnutí s ovacemi podpořil.
Já tedy neumím tu vánočku, kterou pekla moje babička, to bych ani nedokázala. Ale peču, a nejen na Vánoce, jinou, která má tu výhodu, že se peče ve formě a chutná spíš jako biskupský chlebíček.
Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo)
Tvarohová vánočka
Poslat e-mailem VytisknoutSuroviny
- 570 g polohrubé mouky
- 3 celá vejce
- 9 lžic oleje
- 1,5 prášku do pečiva
- 150 g cukru
- 2 balíčky vanilkového cukru
- 250 g měkkého tvarohu
- 1 zakysaná smetana
- citronová kůra
- sádlo na vymazání kameninové formy na vánočku
- mandle, rozinky, vlašské ořechy, kandované ovoce – podle toho, co má kdo rád
Postup
- Nejprve si důkladně vymažeme rozpuštěným sádlem formu na vánočku.
- Ořechy a mandle nasekáme na hrubo. Pokud máme větší kusy kandovaného ovoce, nakrájíme na jemnější.
- V míse šleháme vejce s cukry, přidáme zakysanou smetanu a měkký tvaroh a pokračujeme ve šlehání. Dále už propracováváme vařečkou. Přidáme olej a po částech i mouku, poslední část mouky již obsahuje prášek do pečiva.
- Na závěr vmícháme mandle, ořechy, rozinky, kandované ovoce a citronovou kůru.
- Máme-li těsto moc husté, lze přidat trochu mléka.
- Těsto přemístíme do formy, pečeme zvolna 20 minut na 170 °C, pak ještě minimálně 40 minut na 150 °C. Je potřeba zkusit špejlí, zda je vánočka dostatečně propečená.
- Ihned po upečení vánočku vyklopíme z formy.
- Kdo má rád sladší, může ji i pocukrovat, ale není to potřeba.
Poznámky
Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo), soukromý archiv autorky
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář