Tak jako se lidé dělí na ty, co se sprchují večer, a na ty, co se sprchují ráno, případně na ty, co se sprchují pořád, tak se dají rozdělit lidé na fanatické vyznavače Vánoc, na zařeknuté odpůrce Vánoc a na ty, kteří žijí své běžné životy v prosinci stejně jako v srpnu. Tak schválně, do které skupiny byste se zařadili?
Fanatici se na rozdíl od liturgického řídí vlastním kalendářem. Po žních je čas myslet na Vánoce. Ještě než vůbec začne Advent, všude už jsou světýlka, dekorace, svícny, sněhuláci, skřítkové, legrační postavičky, a nejpozději od poloviny prosince i nazdobený vánoční stromeček. Vyznavači Vánoc většinou argumentují tím, že si chtějí atmosféru prostě pořádně užít. Perníčky se jí před Mikulášem a myslím, že za pár let se posune i štědrovečerní večeře někam k Dušičkám. Je to skupina lidí, která je dopředu připravena na všechno.
Dárky, výzdoba, úklid, atmosféra, vše jede na plný plyn už od podzimu, takže o Vánocích skutečných není žádný stres. Kromě toho, kdy nejdříve bude možné stromek odstrojit a zlikvidovat výzdobu, neboť Velikonoce už jsou za dveřmi.
Poměrně velkou skupinu tvoří vyznavači Grinche, který nenávidí Vánoce. Považují ho za skutečného filmového hrdinu. Poprask kolem Vánoc je ničí, ze všeho nejvíc si pod stromeček přejí, aby u žádného být nemuseli a ideálně strávili čas svátečního běsnění někde na druhém konci světa pod palmami a s koktejlem v ruce. Nerozplývají se štěstím nad tím, že se všichni kolem radují a milují a obdarovávají (i když se ještě před několika hodinami málem pozabíjeli při boji o nákupní košík) a cítí se osaměleji než kdy jindy v průběhu roku. Tento pocit přitom vůbec nesouvisí s tím, jestli jste sami nebo uprostřed velké hlučné rodiny. Prostě si usilovně přejete být někde jinde. Tam, kde nezvoní rolničky. Tam, kde nechodí ani Ježíšek, ani Santa Klaus ani Děda Mráz ani Papa Nöel.
Kde je ke konci roku svatý klid. Třeba ve Svaté zemi.
Osobně se řadím do skupiny třetí, která má emoce kolem Vánoc naředěné. Dodržujeme tradice, ale tak nějak přirozeně. Advent je pro mě už několik let časem rozjímání, bilancování, klidu před bouří. Ano, pak se i u nás začne s většími přípravami, ale rozhodně to nemá smysl dříve než týden před Štědrým dnem. Takže do té doby trochu uklidím, trochu nakoupím a napeču cukroví, a každou adventní neděli si připijeme u zapálené svíčky, že můžeme být spolu, což je to hlavní. Stromeček se zdobí až večer před nebo ráno na Štědrý den, tak jako se to dělalo vždycky. Zato u nás zůstane ještě hodně dlouho, až do konce plesové sezony. Tak se to nedělalo nikdy, ale co naděláš, když máš doma fanatika.
Není to žádná soutěž a není skupina lepší a horší natož opovrženíhodná.
Prostě je to jen zajímavé, že lidi může rozdělit i období, které je má spojovat.
Tento rok je hodně divný i před Vánocemi, takže v adventním období bychom skutečně měli sbírat síly a duchovně se posílit, abychom byli připraveni zvládnout všechno, co nám kdo pod stromeček nadělí. Přejme si jediné – aby to nebylo žádné další nadělení!
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Další články z této rubriky
Moc pěkný článek.