Johannes Chrysostomus Wolfgangus Theophilus Mozart, takové je podle křestního záznamu plné jméno geniálního, úžasně všestranného rakouského skladatele, který se narodil 27. ledna 1756 a jehož tvorba spadá do období klasicismu a zahrnuje přes šest set kompozic: instrumentální koncerty, symfonie, duchovní skladby i opery.
Do vínku dostal mimořádný hudební talent, úžasnou hudební paměť a dále umění lehce komponovat, za kterým stála jeho zvláštní schopnost vytvořit si všechno „v hlavě“ a pak už jednoduše „jen zapisovat“. Na klavír hrál od čtyř let a komponoval už v pěti letech.
Další výhodou pro jeho rozvoj byl přístup jeho tatínka Leopolda Mozarta, skladatele a hudebního pedagoga. Ten uchopil schopnost svého syna opravdu dobře. Dnes bychom řekli, že mu byl nejen výborným vzorem a pedagogem, ale i manažerem. Se svými dětmi Wolfgangem a Marií Annou podnikl koncertní cestu do Mnichova a Vídně, když bylo Wolfgangovi pouhých šest let, a později vyrazili na další turné po Evropě, během něhož navštívili mimo jiné Mnichov, Vídeň, Londýn, Paříž, ale hlavně Itálii, kde Wolfgang dostával lekce skladební techniky. Pro skladatele bylo v tehdejší době důležité, aby „viděl a byl viděn“, a to nejen v této zemi, a právě Italové udávali tón v opeře.
Leopoldovi se jednalo především o to, aby se synovo jméno stalo známým a také aby získal zkušenosti, důležité kontakty a zakázky. A mladý Mozart byl skutečně vynikající žák. Vždyť právě objednávku na napsání opery získal již ve čtrnácti letech právě v Itálii a díky úspěchu téměř ihned obdržel zakázku na další dvě opery.
Druhým velkým úkolem, který si Leopold vytýčil a také splnil, bylo setkat se na těchto cestách s různými „velikány hudby“. V Itálii se tak mladý Wolfgang potkal například s českým skladatelem a svým velkým vzorem, v té době velmi uznávaným Josefem Myslivečkem, v Londýně pak se synem Johanna Sebastiana Bacha, skladatelem Johannem Christianem Bachem, a ve Vídni s Josephem Haydnem, který o Mozartovi později prohlásil, že je největším skladatelem, jehož osobně zná, má vkus a nadto největší skladatelské znalosti.
Mezi místa, která navštívil u nás, patří Brno, Olomouc a samozřejmě Praha, kde pobýval několikrát. V našem hlavním městě uvedl operu Figarova svatba a dostal zde zakázku na Dona Giovanniho, ale i na operu pro pražskou korunovaci Leopolda II., kterou byla La clemenza di Tito. Zatímco ve Vídni už byla v tu dobu jeho tvorba přijímána chladně, v Praze měl Mozart úspěch vždycky. Nejen, že české publikum dokázalo pochopit Mozartova geniální díla, ale také bylo zvyklé na určitou tradici působení italských operních společností. Navíc ve Vídni panovala pochopitelně rivalita mezi skladateli, kteří bojovali o přízeň publika a uznání – což znamenalo zakázky a zisk.
Mozartovi patří některá prvenství. Kupříkladu se stal prvním skladatelem na „volné noze“ – ovšem ne, že by to tak chtěl. Nikdo ho neangažoval do stálého místa dvorního skladatele, které by mu zajistilo stálý příjem. Je také prvním skladatelem, z jehož skladeb byl vytvořen katalog. V tomto seznamu, jehož autorem je Ludwig Ritter von Köchelem, jsou zapsány údaje o všech skladatelových dílech, začátky každé skladby, místo uložení rukopisu a údaj o prvním tištěném vydání.
V této souvislosti docházíme k jedné zajímavosti. Týká se nejznámější Mozartovy skladby Eine kleine Nachtmusik (Malá noční hudba). Dodnes se neví, k jaké příležitosti byla složena, ani kdy byla poprvé provedena. Je tedy možné, že ji Mozart napsal „jen tak, pro radost“, a možná právě proto je tak úspěšná a oblíbená. Ostatně – posuďte sami.
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář