Minulou neděli jsem vyslechla v rádiu předpověď počasí: „Zítra bude léto. Pak přijde ochlazení.“ No hurá, mám volno, vypravím se na zahrádku. Aspoň si ten slibovaný letní den užiju.
Jaké bylo moje rozčarování, když jsem se na zahrádce pohybovala navlečená v bundě a o keře, které jsem si naplánovala ostříhat, jsem se rvala se silným, studeným větrem. Něco je špatně, nevím jak moderátor, ale já si opravdu letní den přestavuji trochu jinak, než aby bylo sotva patnáct stupňů a funěl ledový vichr. Zbylá předpověď se potvrdila, v dalších dnech opravdu ochlazení nastalo.
A na jednu takovou zajímavou předpověď jsem si vzpomněla. Bylo to před mnoha lety, kdy jsme se řídili informacemi z rádia a televize – nějaké aplikace, které nám zobrazí počasí včetně prognóz přesně pro vybranou lokalitu, tehdy nebyly.
Nothing Found
My jsme tenkrát nadšeně chatařili, tedy budovali chatu, kterou si moji rodiče pořídili. Práce bylo dost, a tak nám nějaká nepřízeň počasí celkem ani nevadila. Když se nedalo pracovat venku, bylo co dělat v interiérech, aby výsledek byl co nejdříve podle našich představ.
Nejbližšími sousedy byli chalupáři, kteří dojížděli na svůj rekreační objekt ze vzdálenosti skoro 200 kilometrů. Jejich chalupa byl sice obýváníschopný, ale starý objekt, který už by si zasloužil pořádnou rekonstrukci. Ovšem její uživatelé si dopřávali především pobyt na čerstvém vzduchu a trochu spartánské podmínky. Tak jim to vyhovovalo.
Jejich chalupa byl sice obýváníschopný, ale starý objekt, který už by si zasloužil pořádnou rekonstrukci.
Foto: Freepik.
Jedno léto, kdy jsme byli už zase v plném budovatelském úsilí, dorazili sousedi i s četným příbuzenstvem. Pán nás přišel pozdravit a oznámil nám, že přijeli na čtrnáct dní na dovolenou. Teď prý bude následující dva týdny naprosto luxusně a potom celé léto už nic moc. Vřele doporučoval, ať si také naši vezmou honem dovolenou. On má prý spolehlivé zprávy, neboť tuto zaručenou předpověď mu sdělil jeho kamarád–meteorolog.
Luxusně bylo ten den, co přijeli. Od dalšího dne se prudce ochladilo a lilo jako z konve. Sousedi byli ustavičně v pohybu. Vzhledem k síle a hustotě padajících srážek čile běhali a sháněli prázdné nádoby, neboť jim do chalupy voda tekla plným proudem děravou střechou. Zatímco část osazenstva shromažďovala hrnce, plechovky, konve a podobné, další rekreanti vylévali plné nádoby a třetí směna se věnovala kontrole a výměně hrnců a konví na půdě. Jelikož proudem tekoucí voda a četnost děr ve střeše spolkla všechno nádobí, neměli ani v čem si ohřát vodu na kafe. A protože jim kvůli dešti zvlhlo i dřevo, o zatopení v kamnech nemohlo být ani řeči. Takže střídavě, vždy po jednom (asi dle rozpisu, kdo kdy měl nárok na pauzu), přicházeli s hrnkem požádat o trochu horké vody. Tím pádem jsme měli dostatek informací, jak probíhají záchranné odvodňovací práce.
Od dalšího dne se prudce ochladilo a lilo jako z konve.
Foto: Freepik.
Když přišla řada na jejich babičku, která si nad hrnkem čaje libovala, že se u nás alespoň trochu ohřeje, máma jí do čaje přidala notnou dávku rumu na zahřátí. Se sousedovic babičkou k nám proklouzla i jejich doga, jež se u nás okamžitě uvelebila u kamen. Po několika šálcích posilujícího čaje s rumem si nám návštěvnice postěžovala, že jejích pět dětí a zeť tvoří dohromady skupinu šesti stavebních inženýrů – „A ptám se vás: Víte, co dělají? Jenom shánějí nádoby na vodu, hádají se, kdo a do kdy má směnu – budeme ji mít asi i přes noc –, a do chalupy teče! To není k vzteku, to je k pláči!“ zakončila svoje konstatování otírajíc si pomyslnou slzu v oku a jedním douškem dopila čaj. Můj táta pohotově odpověděl, že stavební inženýr není pokrývač, leč jeho poznámka byla odměněna poněkud rozostřeným, nicméně přesvědčivě stírajícím podhledem staré dámy a její pohrdlivé odfrknutí umlčelo tátovy další námitky stran profese a činnosti z ní vyplývající.
Po několika šálcích posilujícího čaje s rumem si nám návštěvnice postěžovala, že jejích pět dětí a zeť tvoří dohromady skupinu šesti stavebních inženýrů.
Foto: Freepik.
V tom okamžiku přišel jeden z členů sousedovy rodiny upozornit svoji příbuznou, že čas vyměřený její pauze už před delší dobou vypršel. Z naší chaty jsme ji po tolika čajích v rumu spíše „vypodpírali“, než vyprovodili, a táta ještě sousedy upozorňoval, že na schody by babičku bez dohledu nebylo vhodné pouštět. Zbytek naší rodiny se střídal ve strkání dogy, která se od kamen nemínila hnout, a ačkoliv nemohla mluvit, počasí venku glosovala pohledem značícím: „Tam by psa nevyhnal…“ Třetího dne se celé osazenstvo velmi chvatně evakuovalo domů.
Nikdy jsme se nedozvěděli, zda renomovaný meteorolog takto mínil pokazit sousedům a jejich četnému příbuzenstvu dovolenou a jestli mu oni na oplátku po příjezdu domů způsobili pouze lehké, či vážnější zranění – coby poděkování za tip na termín dovolené v zaručeně úžasném počasí…
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář