Mám ráda svítání na Nový rok, kdy je před námi celý rok jako čistý, ještě nepopsaný diář, plný možností a potenciálu. Mám ráda nové bloky s prázdnými stránkami, které čekají na svou příležitost zachytit moje myšlenky a rozhodnutí. Mám ráda každý nový den, kdy se rozhodnu k nějaké změně. Který že je to den? Tak to vím úplně přesně. Je to zítra.
Ještě dnes se dodívám na ten seriál a od zítřka budu už jen číst. Ještě dnes si dám trochu oraz a už zítra nastartuju každodenní chození.
Nedokážu provést žádnou změnu třeba ve čtvrtek o půl páté odpoledne. Přijde mi to hrozně nesystémové.
Začíná se třeba prvního v měsíci, nebo v pondělí, nebo v den narozenin, nebo na začátku prázdnin. Začít jen tak, kdykoliv, to prostě neumím. Co bych dělala, kdybych měla před sebou poslední den života? Patrně bych plánovala, co bude zítra. Připravila bych si skvělý plán pro první den v nebi. Případně Plán B, kdyby to nebe nevyšlo.
Na zítra si naplánuju taky všechny nepříjemné telefonáty, jako jsou objednávky k zubaři, hovory s bankovním poradcem nebo sdělení rozhodnutí někomu, koho zklamu. Zítra bude určitě více svítit slunce, budu mít lepší náladu, více času a vše půjde jak po drátkách. Nemá smysl se do toho pouštět dnes, v takový divný den. A s tím pohybem raději počkám, až mě přestane bolet rameno. Myslím, že tak 1. září je fajn datum na nějaká větší rozhodnutí.
Vypadám jako chronický odkladač, ale to není tak úplně pravda. Já věci dlouho promýšlím a připravuju, ale pak taky vydržím, když opravdu chci. Potíž je, že se u mě žádný návyk nevyvine, i když něco dělám třeba rok. Zítra přestanu a už si ani nevzpomenu.
Nejdu naprogramovat. Ani přeprogramovat. Ani updatovat. Ani vypnout.
Jedinou záchranou jsou moje krátké restarty. Potřebuju se zaktualizovat a vymazat nepotřebné soubory. Dnešek už nezachráním, ale zítřek vypadá tak nadějně!
Nothing Found
A tak mé notesy a bloky a deníky plním poznámkami o tom, co bych chtěla do svého života nově zařadit, a to buď od prvního, od pondělí nebo už od zítřka. Dnes to rozhodně nepůjde.
Dobré rozhodnutí se musí uležet nejméně přes noc.
Spánek je jediná aktivita, kterou nemusím plánovat. Spím ráda. Spím vydatně. A klidně ve čtvrtek o půl páté odpoledne. Proč to odkládat na zítra?
I když si nakrásně do diáře naplánuju, že změním každé slovo zítra na slovo dnes nebo okamžitě, dřív než zítra to opravdu nezvládnu. Slovo dnes nemám ve svém slovníku. Patrně mám v genech nějaké prapředky z východu, kde se rozkládá ta velká země, kde zítra již znamená včera.
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář